Původ: Druh cedru rozšířený původně v malé Asii - pohoří Taurus a Antitaurus, kde roste ve výškách 1300 až 2000 m nad mořem. Vytváří jehličnaté lesy subalpínského pásma společně s jedlí (Abies cilicica) a jalovcem (Juniperus foetidissima). V těchto oblastech je běžná trvalá sněhová pokrývka pod dobu 5 měsíců a teplota může klesat až k -30°C. Dříve byl rozšířen také jižněji v pohoří Libanonu, dnes nacházíme jen omezené porosty často impozantních stromů (okolí Bscherre).
Vzhled: Mladší stromy jsou pravidelně kuželovité, starší rostliny tvoří nepravidelnou široce deštníkovitou korunu s téměř vodorovným větvením. Jehlice, dlouhé 15-25 mm, špičaté, tmavě zelené, neopadavé. Na dvou a víceletém dřevě vytváří stromy zkrácené výhony - brachyblasty, hustě pokryté svazky jehlic po 30-40, které jsou vždy delší (až 35 mm) než jehlice na jednoletých bujnějších výhonech. Šišky jsou krátce stopkaté, soudkovité až válcovité 8 až 10 cm velké. Šišky dozrávají 3. rok na jaře v dubnu a květnu, kdy se přímo na stromě rozpadají podobně jako u jedlí. Tento cedr roste středně bujně, roční přírůstek je 20-30 (40) cm, stromy dorůstají kolem 20. roku výšky 4-5 m, v 50. letech pak 8-10 m
Nároky: Půda běžná, mírně vlhká, s dobrou drenáží. Ideální je závětrné a teplejší stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí a zimním stínem. Cedr libanonský je středně citlivý k namrzání, takže vyžaduje pečlivý výběr stanoviště. Jehlice poškozuje mráz pod -25°C a výhony mohou namrznout při -27°C. Mladé stromy do 10 let jsou k namrzání citlivější.
Použití: Exotický strom upoutá nápadným deštníkovitým tvarem koruny, především u starších exemplářů. Proto se jedná především o solitérní rostliny do středních a větších zahrad a parkových úprav, kde bude mít dlouhodobě dostatek prostoru.
