Původ: Zahradní kříženec druhů H. japonica x H. mollis. Pod označením H. intermedia se setkáme se skupinou odrůd, které vykazují přechodné znaky obou uvedených druhů, toto označení použil poprvé A. Rehder v roce 1945 (Arnold Arboretum). Odrůda vznikla výběrem ze semenáčů kolem roku 1928 v USA (Boston, Arnold Arboretum).
Vzhled: Opadavý keř ojediněle malý strom. Větve šikmo vystoupavé, větvení spíše řídké, starší keře mají větve až vodorovně uspořádané. Celkový tvar keře je široce polokulovitý, u starších keřů až deštníkovitý. Listy jsou střídavé, obvejčité s výraznou žilnatinou, podobné lísce obecné. Listy jsou sytě až sivě zelené, podzimní vybarvení velmi nápadné žluto-oranžové, postupně až oranžovo-červené. Květy jsou čtyř-četné, vyrůstají ve svazích po 2-5, kalich je vínově červený a korunní lístky úzké čárkovité, mírně zvlněné jasně žluté, dlouhé 18-24 mm. Kvetení je velmi bohaté, pravidelné a trvá až 4 týdny. Ve srovnání s dalšími odrůdami je pozdnější o 10-20 dní. Vlastní doba květu je závislá na průběhu zimního počasí, u nás kvete obvykle od konce února do března, při dlouhé zimě se může kvetení posunout až do začátku dubna. Plodem je tvrdá dvoupouzdrá tobolka, dozrávají na přelomu září a října. Keř ročně přirůstá 20-40 cm, ve 20 letech dosahuje výšky 2,5-3 m, v 50 letech dosahuje výšky 4-5 m ojediněle více.
Nároky: Půda hlubší živná, vlhčí a humózní mírně kyselá až kyselá. Na zásaditých půdách trpí rostliny chlorózou listů a špatně prospívají. Při výsadbě doplníme do jámy asi 1/3 objemu rašelinou pro odlehčení a okyselení půdy, přidat můžeme granulovaný nebo odleželý kravský hnůj. Vilíny vyžadují slunce až polostín a raději chráněné závětří. Květní pupeny namrzají při poklesu teploty pod -26 až -30°C, k namrzání staršího dřeva může dojít při poklesu pod -30 až -35°C. Netrpí okusem zvěří. Řez omezíme na minimum, pouze v prvních letech po výsadbě, abychom docílili pravidelného rozvětvení keře. U roubovaných rostlin je třeba pravidelně kontrolovat obrůstání podnože u země a odřezávat plané výmladky, pravokořenné rostliny množené řízkováním můžeme nechat růst bez omezení.
Použití: Vílíny jsou krásné jarní solitéry, vysazují se převážně jednotlivě do trávníkových ploch nebo jako dominanta záhonů. Pěkná je kombinace s podsadbou s jarními cibulovinami a čemeřicí. Pouze ve větších zahradních úpravách se používá také výsadba v rozvolněných skupinách, obvykle v kombinaci několika odrůd pro zvýšení jarního a podzimního barevného efektu. Květy vyžadují pro řádné vyniknutí tmavě zelenou kulisu nejlépe stálezelených jehličnanů nebo listnáčů.
