Původ: Původní druh rozšířen v Číně, kde roste v západní oblasti provincie Hubei a Kiangsi v křovinách a lesích v nadmořských výškách 1300 až 2500 m. Odrůda pochází z Anglie, kde vznikla kolem roku 1932 z výsevu osiva dodaného z arboreta Kalmthout v Belgii. Zdroje uvádí pravděpodobný hybridní původ osiva a někdy je odrůda řazena také pod H. intermedia.
Vzhled: Opadavý keř ojediněle malý strom. Větve šikmo vystoupavé, větvení spíše řídké, starší keře mají větve až vodorovně uspořádané. Celkový tvar keře je široce rozložitý až deštníkovitý. Listy jsou střídavé, obvejčité s výraznou žilnatinou, jemně chloupkaté, podobné lísce obecné. Listy jsou sytě až sivě zelené, podzimní vybarvení velmi nápadné žluto-oranžové. Květy jsou čtyř-četné, vyrůstají ve svazích po 2-6, kalich je vínově červený a korunní lístky úzké čárkovité, lehce zvlněné krémově žluté, dlouhé 20-28 mm, silně a sladce vonné. Kvetení je velmi bohaté, pravidelné a trvá až 2-3 týdny. Vlastní doba květu je závislá na průběhu zimního počasí, u nás kvete obvykle od února do března. Plodem je tvrdá dvoupouzdrá tobolka, dozrávají na přelomu září a října. Keř ročně přirůstá 15-40 cm, ve 20 letech dosahuje výšky 2,5-3 m. Starší keře obvykle nepřesáhnou výšku 4 m a šířku 5,5 m.
Nároky: Půda hlubší živná, vlhčí a humózní mírně kyselá až kyselá s dobrou drenáží. Na zásaditých půdách trpí rostliny chlorózou listů a špatně prospívají. Při výsadbě doplníme do jámy asi 1/3 objemu rašelinou pro odlehčení a okyselení půdy, přidat můžeme granulovaný nebo odleželý kravský hnůj. Vilíny vyžadují slunce až polostín a raději chráněné závětří. Květní pupeny namrzají při poklesu teploty pod -24 až -28°C, k namrzání staršího dřeva může dojít při poklesu pod -30°C. Netrpí okusem zvěří. Řez omezíme na minimum, pouze v prvních letech po výsadbě, abychom docílili pravidelného rozvětvení keře. U roubovaných rostlin je třeba pravidelně kontrolovat obrůstání podnože u země a odřezávat plané výmladky, pravokořenné rostliny množené řízkováním můžeme nechat růst bez omezení.
Použití: Vílíny jsou krásné jarní solitéry, vysazují se převážně jednotlivě do trávníkových ploch nebo jako dominanta záhonů. Pěkná je kombinace s podsadbou s jarními cibulovinami a čemeřicí. Pouze ve větších zahradních úpravách se používá také výsadba v rozvolněných skupinách, obvykle v kombinaci několika odrůd pro zvýšení jarního a podzimního barevného efektu. Květy vyžadují pro řádné vyniknutí tmavě zelenou kulisu nejlépe stálezelených jehličnanů nebo listnáčů.
