Picea omorika Karel

Původ: Druh pochází z jižní Evropy, kde byl objeven až v roce 1875 na několika malých lokalitách východně a jihovýchodně od Sarajeva. Roste výhradně na vápencích ve výškách 800 až 1600 m n.m. Omorika je patrně zbytkem třetihorní evropské květeny, který se zachoval na Balkáně. V třetihorách je zdokumentován výskyt např. v oblasti Krušných hor a Lüneburgu. Odrůda pochází pravděp. z Čech před rokem 2000.

Vzhled: Zakrsle rostoucí smrk s keřovitým, polštářovitým tvarem. Větévky jsou silně zkrácené, jehlice zhuštěné, dlouhé 5-12 mm, ploché, na líci leklé a tmavě zelené, na rubu dva bílé pruhy. Zajímavý v době druhého rašení svými světlými novými výhonky. Neplodí. Roční přírůstek je 2-4 cm, rostlina dosahuje ve 20. roku výšky 40 až 50 cm a šířky 45 až 70 cm.

Nároky: Půda běžná, propustná, neutrální až zásaditá, vlhčí. Vyžaduje dostatek slunce, nikoli však vysychavý úpal. Nejkrásnější rostliny najdeme na stanovištích s vlhčím mikroklimatem s plným osluněním. Místa se silným úpalem a suchým vzduchem snižují vitalitu a hustotu rostlin. Plně mrazuvzdorný smrk.

Použití: Smrk se zakrslým polštářovitým růstem, vhodný do malých zahrad a předzahrádek. Ideální pro použití ve skalkách a vřesovištích. Za předpokladu pravidelné zálivky vhodný do nádob.