Původ: Druh břízy původem z Asie, kde roste na rozsáhlém území s vysokou mírou variability v populaci. Někteří autoři jej řadí jako varietu Betula utilis var. jacquemontii, která byla objevena kolem roku 1849 (Severní Indie a některé oblasti Nepálu) a do Evropy byla dovezena poprvé kolem roku 1880. Varieta se množí výhradně roubováním, z výsevu jsou stromy nevyrovnané a vybarvení kůry může být zcela odlišné, nevýrazné.
Vzhled: Středně až bujně rostoucí bříza s pravidelnou pyramidální korunou. Boční větve později více rozložité a mírně převisající. Kůra na starších kmenech je nápadně bílá až krémová po celé délce až k jeho bázi. Větve jsou silné, dlouhé vzpřímeně rostoucí. Listy mají srdčitý až dlouze oválný tvar s výrazně pilovitým okrajem, sytě zelené barvy. Květy jsou uspořádané v protáhlé jehnědy 1,5 - 3 cm dlouhé. Roční přírůstek je 30-60 cm, ve 20 letech dosahují stromy výšky 7 až 10 m. V dospělosti mohou dorůstat ve vhodných podmínkách výšky přes 15 m.
Nároky: Břízám nejvíce vyhovuje vlhčí písčito-hlinitá půda. Nemá ale příliš vysoké nároky a může být vysazována bez větších úprav zeminy (běžná ornice). Půda by však neměla být příliš vápenitá. Stromy vyžadují dostatek světla - plné slunce. Prořezávání, vyvětvování či případná úprava koruny je možná, ovšem převážně na podzim. Radikální zmlazovací řez nesnáší, výrazně sníží životnost stromu a může docházet k rychlému odumírání koruny. Vzrostlé břízy odjímají ve svém okolí půdní vlhkost a živiny, s tím musíme již při výsadbě počítat a použít vhodný podrost. Mrazuvzdornost je střední -22 až -25°C.
Použití: Vysazování v krajinářských úpravách, rekultivacích a lesoparcích. Dobré uplatnění v parkových úpravách, do samostatných skupin, do skupin jiných listnáčů a jehličnanů. Barevný efekt bílých kmenů vynikne především při výsadbě v rozvolněných skupinách.