Picea omorika

Původ: Tento druh pochází z jižní Evropy, kde byl objeven až v roce 1875 na několika malých lokalitách východně a jihovýchodně od Sarajeva. Roste výhradně na vápencích ve výškách 800 až 1600 m n.m. Smrk Omorika je patrně zbytkem třetihorní evropské květeny, který se zachoval na Balkáně. V třetihorách je zdokumentován výskyt např. v oblasti Krušných hor a Lüneburgu.

Vzhled: Smrk s úzce jehlancovitou korunou, větve poměrně krátké, boční větévky mírně převisají. Jako solitéra je obvykle zavětven až k zemi. Jehlice jsou 8-18 mm dlouhé, ploché, na líci leklé a tmavě zelené, na rubu dva bílé pruhy. Šišky vejčité malé, 3-6 cm dlouhé. Rostlina dosahuje ve 20. roku výšky 6-7 m. a šířky 1-1,5 m, v 50 letech výšky 10 - 14 m a šířky 1,5-2,2 m.

Nároky: Půda běžná, propustná, neutrální až zásaditá, vlhčí. Vyžaduje dostatek slunce, nikoli však vysychavý úpal. Nejkrásnější rostliny najdeme na stanovištích s vlhčím mikroklimatem s plným osluněním. Místa se silným úpalem a suchým vzduchem snižují vitalitu a hustotu rostlin. Plně mrazuvzdorný smrk, tolerantní k prašnému městskému prostředí.

Použití: Velmi vděčný druh smrku, hojně používaný i ve veřejné zeleni, vhodný do středních a větších zahrad jako solitéra nebo ve skupinové výsadbě. Nepostradatelný v ochraných a protihlukových výsadbách.